Lékař se mě zeptal, zda mívám dušnosti. Co to přesně znamená, jak to poznám?

Aktualizováno: 29.3.2014, MUDr. J. Novák

Souhrn:
Dušnost bývá pociťována jako ztížené dýchání, nedostatek vzduchu, sevření či tíže na hrudníku nebo stažení pod krkem. Objektivně může být při dušnosti patrno zatahování měkkých částí hrudníku při nádechu, pískání či chrčení při dýchání, zrychlený dech, případně další příznaky.

Co je dušnost

Dušnost je subjektivní pocit, na rozdíl od objektivně pozorovatelných příznaků při dechové nouzi. Jde o různě intenzivní pocit ztíženého dýchání, často provázený dojmem tíže, tísně nebo sevření na hrudníku. Jindy zase nemocní dušnost konkretizují jako stažení pod krkem či na krku, pocit nedostatku vzduchu nebo ztížené až nemožné dokončení nádechu. Pojmy dušnost, ztížené dýchání, zadýchání, zvýšené dechové úsilí a pod. bývají ve svých významech směšovány nejen u laiků, ale někdy i u profesionálů. Záleží na lékaři, aby při vyšetření pojmy upřesnil.

Objektivní příznaky při dušnosti

Rozpoznání dušnosti a ztíženého dýchání je z důvodu správné a včasné léčby nesmírně důležité. Lékař proto musí při vyšetření pečlivě naslouchat slovům svého pacienta. Stejně však záleží i na pacientovi, aby se pokusil co nejvýstižněji vyjádřit své pocity anebo popsat, co pozoroval na dítěti s dechovými potížemi. Na pacientovi, který udává dušnost, bývá někdy na první pohled dýchání nápadné, hlasité a provázené různými zvuky.

Rychlost a hloubka dýchání. Pacient s dušností může, ale nemusí dýchat zrychleně. Dechy mohou být také prohloubené a provázené zvýšeným dechovým úsilím.

*Zvuky při dýchání. Dýchání může být při poslechu na/u hrudníku nebo i z větší dálky provázené *sípáním, chrčením, *pískáním anebo nemusí souviset s žádnými zvuky.

*Zatahování měkkých částí hrudníku. Nemocnému se může při nádechu vtahovat dovnitř kůže s měkkými vrstvami hrudní stěny. Mezi žebry tak vznikají menší nebo větší prohlubně, které se při výdechu zase vyrovnávají. Stejně tak se při nádechu často zatahuje i hrdelní jamka (na nejspodější části krku uprostřed, nad hrudní kostí). Zatahuje se i dolní oblast hrudníku na předních a postranních částech, nejvíce tam, kde končí žebra.

Řeč. Dech pacienta nemusí stačit na souvislé vyslovení věty, kterou přerušují nádechy a rozdělují ji do kratších částí po několika slovech.

Celkový stav. Pacient může být z dušnosti unavený, zchvácený, pasivní, úzkostný nebo i zvýšeně aktivní. Jindy však navenek ani nemusí působit dojmem nemocného.

*Barva kůže a sliznic. U těžké dušnosti mohou být kůže, ušní lalůčky, nehty či rty a jazyk méně či více namodrale zbarveny. Jde o *cyanózu.

*Puls. Dušný pacient může mít zrychlenou pulsovou frekvenci, která odráží zrychlenou srdeční činnost. Proto doporučujeme zkusit sobě či dítěti hmatat a spočítat puls v klidu, za stavu plného zdraví s možností srovnání hodnot při nemoci. (Při horečce se však pulsová frekvence automaticky urychluje).

Příčiny a význam dušnosti

Příčinou dušnosti nemusí být jen onemocnění plic nebo jiných částí dýchacího ústrojí ( např. *astma nebo *CHOPN), ale také srdce, krve nebo i dalších orgánů. Dušnost často znamená tělesné onemocnění a někdy přímo výstrahu organizmu, že je v ohrožení pro vážnou zdravotní poruchu. Jindy může jít pouze o pocit vzniklý psychickým napětím, které však většinou provází i dušnost způsobenou tělesným onemocněním. V každém případě je nutné řešit dušnost z tělesných i psychických příčin.

Dechové selhání

Účelem dýchání je výměna kyslíku a kysličníku uhličitého mezi ovzduším a tělem. Přijímání *kyslíku je nezbytné pro procesy spojené se vznikem energie k zabezpečení funkci celého organismu. Dýchání je také spojené s vylučováním odpadního produktu uvedených procesů, *kysličníku uhličitého. Pokud plíce nebo jiné orgány nestačí zabezpečit požadavky organizmu na příjem kyslíku a výdej kysličníku uhličitého, s narůstáním dušnosti se rozvíjí velmi nebezpečný stav spojený s velkou únavou nebo i nepřiměřenou psychickou aktivitou a pocity strachu, úzkosti nebo zmatenosti. Sliznice a kůže mohou být zabarveny namodralým odstínem, zvaným cyanóza. Jde již o těžký stav, zvaný *dechové selhání, které je častou příčinou úmrtí.

Subjektivní vnímání při dušnosti

Mnohý nemocný pocit dušnosti většinou sám a důrazně ohlásí. Je totiž značně nepříjemný a často provázený úzkostí či strachem. Je však třeba poznamenat, že u některých jedinců může pocit dušnosti zcela chybět i tam, kde jde o výraznější poruchu dýchání. Jde třeba o astmatiky nebo pacienty s chronickou obstrukční nemocí bronchopulmonální (*CHOPN), kteří si na svůj stav zvykli. Vědomé či nevědomé potlačování pocitu dušnosti je obzvláště příznačné i pro větší a menší děti a také dospívající.

Měnlivost nálezu při dušnosti

Samotný popis příznaků ztíženého dýchání při dušnosti může být ošidný, ve skutečnosti stav nemusí být nápadný. Například u těžké nebo i život ohrožující dušnosti nemusí vysílený pacient většinu popsaných příznaků ztíženého dýchání vůbec projevovat. Ani zvukové fenomeny nemusí být slyšet, dokonce ne ani naslouchadlem v rámci lékařského vyšetření.

V případě jakýchkoli pochybností je proto vyšetření lékařem nezbytné. Domácí samoléčení dušností se vztahuje jen na zkušené, dospělé pacienty v dobrém psychickém stavu, kteří jsou v rozpoznání příznaků nemoci a jejich léčbě dobře proškoleni.

Kam dále pokračovat:

*1. Jak poznám astmatické zadýchání při sportu?
*2. Jak u dítěte rozeznám dušnost z astmatu od neškodného zadýchání?

Klíčová slova: dušnost, ztížené, dýchání, tíže, příznaky, pískoty, sípání, astma, CHOPN.

Odpovídá: MUDr. J. Novák, Alergologie a imunologie, NZZ v Ústřední vojenské nemocnici, Praha.

Recenze: MUDr. Bronislava Novotná, PhD. Alergologická ambulance FN Brno – Bohunice.