IMUN–ALERGOPEDIE – slovník pojmů

 

Alergická reakce je jeden z různých druhů reakcí přecitlivělosti (hypersensitivity). Jde o nesprávně probíhající imunitní odezvu vůči cizorodé látce, nazývané alergen. Výsledkem alergické reakce již není ochrana před škodlivinou. Podkladem této chybné imunitní odpovědi může být jednak nadbytečná tvorba protilátek zaměřených proti alergenu. Potom jde o protilátkami zprostředkovanou alergii. Druhou skupinou možností je porucha spočívající v nesprávné odezvě imunitních buněk, nazývaná buňkami zprostředkovaná alergie. Nejznámnější druh alergie je zprostředkovaná protilátkami (imunoglobuliny) typu E (IgE). Tento typ alergie se nazývá reakce přecitlivělosti I. typu neboli IgE mediovaná alergie. Reakce přecitlivělosti jsou podstatou alergických onemocnění.

Alergeny. Alergeny jsou látky svým původem i složením lidskému tělu cizí. nejčastěji jde o bílkoviny. Alergen způsobuje u disponovaného jedince nesprávnou imunitní odezvu, nazývanou alergická reakce. Nejčastějšími alergeny jsou u nás výměšky roztočů, dále mohou pocházet z rostlin (např. pyly), ze zvířat (výměšky kočky, psa, koně, hlodavců apod.), z hmyzu (včela, vosa), potravin, chemikálií, léků apod. Alergeny se mohou do těla dostávat vdechováním, požitím, kontaktem kůží nebo vpravením injekcí, žihadlem a podobně. Na rozvoj alergické reakce často dostačují i velmi malé dávky alergenu, podmínkou k rozvoji onemocnění je však jejich opakované působení. Alergen je druh antigenu.

 je prudká *alergická reakce I. typu (*IgE mediovaná alergie) na alergen, ke které dochází obvykle současně ve více místech lidského těla. Může ohrožovat i na životě.

Antigen je látka, která má schopnost navozovat specifickou imunitní odpověď. Touto odpovědí je tvorba protilátek nebo imunitních buněk, s kterými může reagovat. Pokud antigen navozuje alergickou reakci, jde o alergen.

Alergické a jim někdy podobné jiné reakce:
I. Toxická reakce. Reakce způsobená toxickou látkou, která působí na zdraví škodlivě svým chemickým nebo biologickým, neimunitním mechanizmem. Účinek závisí zejména na množství působící látky, která při toxické dávce může poškodit každého jedince.
II. Přecitlivělost (hypersensitivita) – reakce na podnět, který běžně nepůsobí zjevnou odezvu.
IIa. Přecitlivělost (hypersensitivita ) nealergická a neimunní
IIb.Alergie – přecitlivělost navozená specifickým imunitním mechanismem
IIb1. Alergie zprostředkovaná buňkami
IIb2. Alergie zprostředkovaná protilátkami
IIb2α. Alergie zprostředkovaná protilátkami typu IgG
IIb2β. Alergie zprostředkovaná protilátkami typu IgE
III. Intolerance (nesnášenlivost). Pojem, používaný zejména u reakcí na potraviny nebo jejich složky. Nenáleží mezi reakce toxické ani alergické. Podle zaběhaného smyslu nemusí, ale mohou být imunitního původu.
IV. Idiosynkrasie. Nesnášenlivost převážně na léky. Jde o neobvyklou reakci, která nesouvisí s farmakologickým účinkem léku ani s imunitními mechanismy. Může jít i o reakci na potraviny nealergického původu.

Alergenové vakcíny - *specifická alergenová imunoterapie (SIT).

Alergické onemocnění je porucha zdraví, na které se významnou mírou podílí *alergie. Mezi alergická onemocnění se řadí alergická rýma, některé případy průduškového astmatu, některé případy atopického ekzému, alergické reakce zažívacího systému, potravinové alergie, alergické reakce na léky, alergické reakce na včelu a vosu, anafylaktické reakce a další. Alergické onemocnění může vyvolávat i velmi malé množství alergenu. Pro vznik, rozvoj a udržování alergického onemocnění jsou stejnou měrou významné vrozená genetická dispozice a faktory vnějšího prostředí, zejména kontakt s *alergenem.

Alergie – chorobný stav, vyvolaný alergenem. Termín zaveden v r. 1906 vídeňským pediatrem Clemensem von Pirquetem. Byl odvozen ze dvou řeckých slov, znamenajících v původním smyslu odlišná odpověď (άλλος -állos = cizí, divný a έργου – érgon = odlišný). Imunitním podkladem alergie je * alergická reakce na alergen, náležící do skupiny hypersensitivních reakcí.

Alergie – laboratorní vyšetření. Laboratorně se alergická dispozice orientačně vyšetřuje stanovením *imunoglobulinů třídy IgE v krvi, které jsou jednou z pěti tříd imunoglobulinů (protilátek). Vyšetření je méně výstižné. Informace o *sensitisaci (zvýšenou citlivost) organismu se získává přesněji stanovením t. zv. specifických IgE protilátek, např. vůči alergenům z pylů, kočky, roztočů a podobně. Zjištění zvýšené tvorby specifických IgE protilátek proti alergenům však ještě neznamená nutně průkaz alergického onemocnění. Jde o častý jev i u zdravých jedinců. Musí se prokázat příčinná souvislost alergenu s onemocnění, tedy že podezřelý alergen odpovídá rozvoji a provokaci onemocnění. Teprve potom je zdůvodněno odstranění alergenu z prostředí nemocného, případně aplikace alergenové vakcíny k léčbě alergie.

Alfa 1 antitrypsin (AAT) - Bílkovina krevního séra s antiproteolytickým působením, tedy s aktivitou proti enzymům rozrušujícím bílkoviny, příbuzným trypsinu. AAT se tvoří v játrech. Existuje vzácnější genetická porucha zvaná defekt alfa1 antitrypsinu. Lidé s touto poruchou mají sníženou tvorbu AAT a tím jeho nízkou koncentraci v krvi. Nízká koncentrace AAT vede často ke vzniku *CHOPN (chronické obstrukční plicní nemoci), obzvláště pokud lidé s tímto defektem kouří.

Alveolus plicní – plicní sklípek, je vlastní funkční jednotkou plic. Probíhá v něm výměna plynů, kde difúzí, na základě tlakového rozdílu, přechází kyslík z alveolu do krve a kysličník uhličitý z krve do alveolu.
Antinukleární faktor (ANA) – skupina *autoprotilátek, zjistitelná vyšetřením krve. Vyskytuje se relativně často a neznamená ještě autoimunitní onemocnění. Je však určitým signálem k opatrnosti ve snaze o ovlivňování imunitního systému, obzvl. jeho posilování.
Arterie – tepna.
Artritída (artritis) – zánětlivé onemocnění kloubu. Může se projevovat bolestí kloubu, často s otoky a omezenou pohyblivostí. Někdy je přítomno i zarudnutí a horkost kůže v okolí kloubu. Původ artritidy může být infekční nebo neinfekční. Z neinfekčních příčin jsou časté příčiny imunitní. Někdy jde o děje *autoimunitní, tedy imunitní procesy zaměřené proti tkáním svého nositele. Častým autoimunitním zánětem kloubu je revmatoidní artritis (RA), u dětí jde o juvenilní revmatoidní artritis (JRA). Může jít i o další, vzácnější *autoimunitní onemocnění.

Astma průduškové (asthma bronchiale) – chronický zánět dýchacích cest. Tento zánět vede ke zvýšené reaktivitě průdušek na nejrůznější podněty. Zvýšená reaktivita dýchacích cest způsobuje především záchvatovité zužování průsvitu průdušek, vedoucí ke zhoršení jejich průchodnosti. To se projevuje stavy sípání, dušnosti (pocitu ztíženého dechu), kašle, a pocitu sevření nebo tíže na hrudníku. Zhoršení průchodnosti nastává u všech průdušek současně a je vratné do původního průsvitu spontánně nebo léčbou.

Atopická onemocnění.
*Světové alergologická organizace (WAO) vyjmenovává následující atopická onemocnění:
• Atopický ekzém
• IgE mediované potravinové alergie
• IgE mediované alergické astma (atopické)
• IgE mediovaná alergická rhinoconjunctivitis
• IgE mediovaná alergická urtika
• IgE mediované lékové alergie
• IgE mediované hmyzí alergie
• IgE mediovaná alergická anafylaxe

Atopie je vrozená tendence (predispozice) ke vzniku přecitlivělosti a k chronickým *alergickým onemocněním cestou zvýšené produkce protilátek třídy IgE. Tato produkce vzniká jako odpověď na běžná setkávání převážně s běžně se vyskytujícími alergeny životního prostředí. Atopie znamená sklon k přecitlivělosti, který se může, ale nemusí v alergické onemocnění vyvinout. Závisí na dalších okolnostech, z nichž rozhodující je kontakt s alergenem. Důsledkem může být vývoj projevů astmatu, alergické rýmy a zánětu spojivek nebo ekzému či dalších onemocnění.

Atopický ekzém (atopická dermatitis). Chronické onemocnění kůže vznikající z mnohočetných příčin, kde imunita kůže a její vrozené vlastnosti mohou hrát rozhodující roli. Atopie se s tímto onemocněním někdy sdružuje, u jiných pacientů přítomna není. Potravinová alergie může někdy být spoluvyvolávajícím faktorem, ale v minulosti se jí přičítal nadměrný význam, zejména u malých dětí. Větší význam pro zhoršení ekzému mohou mít nespecifická potravinová dráždidla, jako citrusové ovoce, koření a podobně. Inhalační alergeny, nejvíce roztoči, mají k rozvoji i průběhu atopického ekzému vztah často nezpochybnitelný. U ekzematiků s alergií na pyly je časté zhoršování v pylové sezoně.

Autoagrese – poškozující *autoimunita. Porucha imunity, kdy nadměrná tvorba *autoprotilátek a imunitních buněk (lymfocytů), reagujících proti vlastnímu organismu, vedou k poškozování vlastních buněk, tkání nebo orgánů.

Autoimunitní thyreoiditis (Hashimotova thyreoiditis). Zánětlivé, autoimunitní onemocnění štítné žlázy s výskytem blížícím se k 10 % populace. Postihuje nejčastěji ženy, které jsou zastoupeny 20 x častěji než muži. V důsledku tohoto onemocnění se může postupně zhoršovat produkce hormonů štítné žlázy až k úplné zástavě tvorby.

Autoimunitní onemocnění – choroby, vznikající v důsledku autoagrese. Z autoiminitních postižení jednotlivých orgánů je nejčastější autoimunitní zánět štítné žlázy, *autoimunitní thyreoiditis (Hashimotova thyreoiditis).

Autoantigeny – antigeny tělu vlastní, které za určitých podmínek vyvolávat autoimunitní reakce nebo autoimunitní onemocnění.

Autoimunita je proces, při kterém nastává imunitní odpověď na *autoantigeny, tedy látky tělu vlastní. Za normálních podmínek tato reakce může také existovat, ale je imunitním systémem přísně kontrolovaná a slouží k regulačním účelům. Na rozdíl od patologické autoimunity (autoagrese) fysiologické autoimunní procesy nepoškozují vlastní tkáně a buňky, na kterých se nachází příslušné autoantigeny. Poškozující autoimunitní reakce vznikají při poruchách imunitní rovnováhy a potom se označují jako *autoagresivní reakce. Vyvolávají *autoimunitní nemoci.

Autoimunitní onemocnění vznikají v důsledku autoagrese, tedy nadměrné tvorby autoprotilátek a/nebo autoreaktivních lymfocytů, reagujících proti vlastním tkáním s důsledkem poškozování vlastních buněk, tkání nebo orgánů. Patří mezi ně větší počet onemocnění. Z těch klasických, systémových (celkových) je to *revmatoidní artritis, lupus erytematodes, genetralizovaná sklerodermie, Sjogrenův syndrom a další. Mezi autoimunitní orgánové nemoci, které postihují častěji pouze jeden orgán, náleží např. následující: autoimunitní thyreoiditis (zánět štítné žlázy), thyreotoxikóza (zvýšená funkce štítné žlázy), autoimunitní forma Addisonovy nemoci (selhání nadledvinek), diabetes mellitus I. typu, autoimunitní hemolytická anémie (rozklad červených krvinek, autoimunitní neutropénie (nedostaek bílých krvinek), ulcerózní kolitis, Crohnova nemoc, autoimunitní chronická aktivní hepatitis (zánět jater), myasthenia gravis (těžké oslabení svalstva), sclerosis multiplex, glomerulonefritis (akutní zánět ledvinných klubíček), revmatická horečka a další.
Příčiny autoimunitních onemocnění jsou určitá *genetická konstituce, která se uplatňuje v kombinaci s některými faktory vnějšího prostředí. Typickým z nich je infekce. Při náznaku dispozice k autoimunitním onemocněním, zejména tvorbě autoprotilátak (*např. antinukleární faktor, ANA) se z důvodu prevence autoimunitních onemocnění nedoporučuje jakákoli stimulace imunitního systému. Za této situace nejsou vhodné léky „ na podporu imunity“, a alergenové vakcíny (specifická alergenová imunoterapie) – například pylová či roztočová vakcína.

Autoprotilátky- protilátky, jejichž tvorbu vyvolaly autoantigeny, tedy látky tělu vlastní. Vyskytují se u autoimunitních nemocí, ale současně platí, že přítomnost menšího množství autoprotilátek nemusí žádné onemocnění znamenat. Mohou být součástí regulace imunitních procesů anebo vznikat, někdy přechodně, v důsledku střetu imunitního systému s infekcí. Nejčastěji se objevující autoprotilátkou je antinukleární faktor (ANA) nebo ENA, anti DNA apod.

Borelióza (Lymeská borelióza) - infekční onemocnění způsobené bakterií borrelia burgdorferi. Přenáší se na člověka zejména klíštětem.

Bronchi – průdušky

Bronchiální obstrukce - omezení průtoku vzduchu v průduškách v důsledku jejich zúžení nebo uzávěry.

Bronchitis – zánět průdušek

Bronchopéneumonie – infekční zánět průdušek a plic.

Cytomegalovirus (CMV). Virus, náležící do skupiny herpetických virů. Může způsobit infekční mononukleózu nebo u osob s deficitem imunity i celkové onemocnění.

Dolní cesty dýchací (DCD) - začínají průdušnicí, která se větví na dělí a levý hlavní bronchus (průdušku). Ty se dále rozvětvují na menší a menší průdušky, celkový počet větvení se odhaduje na 23- 24. Jejich celkový průřez postupně narůstá (při 17. dělení je asi 300 cm2). Konečné větve průdušek (terminální bronchioly) ústí v několik plicních sklípků (*alveoly). Jejich celkový počet je odhadován na 300 milionů s celkovou plochou 140m2.

Dušnost – subjektivní pocit ztíženého dýchání. Může být různého stupně, od lehké po těžkou. Laici někdy termín dušnost ztotožňují s dušností těžkou, zatímco lehkou dušnost označují pojmem ztížené dýchání. Dušnost u astmatu či CHOPN bývá často spojena s pocitem tíže, tlaku či sevření na hrudi s nemožností se podle potřeby dostatečně donadechnout. Většinou jde o signál nutnosti léčby tohoto stavu, zejména proto, že zhoršení není vždy předvídatelné. Dušnost nemusí být způsobená některým z mnoha plicních onemocnění,k ale také onemocněním srdce, krve nebo nějakého jiného orgánu.

Dýchací cesty – viz horní cesty dýchací a dolní cesty dýchací.

Dýchání (respirace) je fyziologickou funkcí, která většinou probíhá automaticky. Respirační systém pracuje tak, aby splňoval metabolické požadavky organizmu, které narůstají při zátěži.
Dýchání není jen funkcí plic, pokračuje i za plícemi a jeho cílem je výměna plynů – kyslíku (O2) a oxidu uhličitého (CO2) mezi zevním prostředím a krví. Krev nese O2 ke tkáním a odsud odnáší CO2. O2 slouží k metabolizmu tkání, vedoucímu ke vzniku energie. CO2 vzniká jako odpadní produkt tohoto metabolizmu a musí být odstraňován.

EBV – virus Ebstein – Barrové. Virus, náležící do skupiny herpetických virů. Může způsobit infekční mononukleózu nebo u osob s deficitem imunity i celkové těžké onemocnění.

Emfyzém plic – plicní rozedma. U emfyzému plic jsou stěny mezi sklípky poškozené, což vede k tomu, že ztrácejí svůj tvar. Ztrácejí své elastické vlastnosti a stávají se hadrovitými. Toto poškození může též poškodit stěny plicních sklípků a sáčků natolik, že dojde k jejich vzájemnému spojování. Vzniká tak menší počet sáčků namísto mnoha malinkých.

EPAAC - je mezinárodní, dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie. Jejím hlavním cílem bylo zhodnocení pokusu o sekundární prevenci astmatu antihistaminikem levocetirizin (Xyzal). Výsledkem bylo zjištění, že levocetirizin je v prevenci astmatu neúčinný.

ETAC ( Early Treatment of Atopic Child) je mezinárodní, dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie. Jejím hlavním cílem bylo zhodnocení pokusu o sekundární prevenci (viz prevence astmatu a alergie) antihistaminikem cetirizin (Zyrtec) u dětí s atopickým ekzémem při výskytu atopického-alergického onemocnění u nejbližších příbuzných. Výsledkem bylo zjištění, že antihistaminikum cetirizin je v prevenci astmatu neúčinný.

Exacerbace – vzplanutí onemocnění po období zlepšeníůduškového astmatu nebo CHOPN. Příčinou bývá často vystavení alergenu nebo virové onemocnění dýchacích cest, t. zv. nachlazení, respirační infekce. Někdy ale dojde ke zhoršení bez zjevné příčiny. Hlavním příznakem je zhoršení dušnosti, ale také zvýšení kašle. Při infekčních exacerbacích CHOPN bývá vykašlávaný hlen i hnisavý (zbarvený do žluta i zelena) a někdy i zvýšená teplota. Při zhoršení obtíží a podezření na exacerbaci je třeba se nechat vyšetřit lékařem. Ten může, obzvláště v případě CHOPN, předepsat antibiotika k léčbě infekce. Další léky jako jsou bronchodilatancia a kortikosteroidy, které pomohou zmírnit dušnost. Některé těžší exacerbace mohou vyžadovat i nemocniční léčbu.

Expektorace – vykašlávání, nejčastěji hlenu.

Farmakoterapie - léčba prostřednictvím léků

FDA (Food and drugs advisory) - americká státní instituce zaměřená k posuzování účinků a kvality léků a potravin. Jeví se jako nezávislá na farmaceutickém průmyslu. Uděluje pokyny americkým lékařům i lékárnám a jejími informacemi se řídí mnohé světové instituce. Požívá nejvyšší mezinárodní autoritu. Její některá rozhodnutí jsou kritizována výrobci léků a také některými zástupci české alergologie a pneumologie. V minulosti jde zejména o postoje k nežádoucím účinkům inhalačních kortikosteroidů, nosních kortikosteroidů a bronchodilatanancií s dlouhodobým působením (LABA), které se vyrábí jako antiastmatika také v kombinaci s inhalačními kortikosteroidy (Symbicort, Seretide).

Funkce plic. Funkce plic je dána především výměnou plynů – kyslíku a kysličníku oxidu uhličitého mezi zevním prostředí a krví. Krev nese kyslík ke tkáním a odsud odnáší do plic kysličník uhličitý. Kyslík slouží k metabolismu tkání jako prostředek k uvoňování energie cestou oxydativní fosforylace. Kysličník uhličitý vzniká jako odpadní produkt tohoto metabolizmu a musí být odstraňován.

Genetická dispozice k alergické reakci vzniká v důsledku zdědění nepříznivé kombinace genů po rodičích. Pro rozvoj alergické reakce i alergického onemocnění je toto zdědění dědičné vlohy nezbytné. Stejně tak nemůže alergie vzniknout bez určité konstelace a vlivů zevního prostředí, bez kterých by se samotná dědičná dispozice nemohla uplatnit.

Horní cesty dýchací - zahrnují nos, nosní dutiny, vedlejší dutiny nosní, ústní dutinu, nosohltan a hrtan.

Hemoglobin – krevní barvivo, obsažené v červených krvinkách. Slouží k vázání a přenosu kyslíku z plic do tkání. K jeho syntéze v organizmu je nezbytné železo, obsažené v molekule hemoglobinu. Při nedostatku železa v těle může docházet také k poruše imunity.

Herpetické viry (herpesviry). Tato skupina virů má společnou strukturu, způsobem replikace (množení) a schopnost celoživotně přetrvávat v některých tkáních lidského organizmu. Patří mezi ně Virus herpes simplex 1 (HSV-1), herpes simplex 2 (HSV-2), lidský herpes virus 6 (HHV 6), virus varicela – zoster (VZV), *virus Epsteina-Barrové (EBV) a *cytomegalovirus (CMV).

Hypersenzitivita – přecitlivělost. Jde o odezvu na cizorodou látku, která může být neimunní anebo imunitní podstaty. Pokud je hypersensivita imunitního charakteru, nazývá se alergie.

Hvízdavé dýchání (*pískoty na plicích) – jsou někdy slyšitelné na dálku nebo lékařským naslouchadlem (fonendoskop). Často je pacient také sám pociťuje v hrudi. Jsou příznačné pro obstrukci dýchacích cest, nejčastěji původu astmatického nebo z CHOPN. Vznikají během dýchání převážně jako důsledek vibrací průdušek při zvětšené třecí síle vzduchu proudícího zúženými průduškami. Jednotlivé pískoty mohou být také důsledkem přítomnosti hlenu v dýchacích cestách.

CHOPN – Chronická obstrukční plicní nemoc. Jde o častou nemoc, charakterizovanou nevratným omezením průtoku vzduchu v průduškách. Jde o bronchiální obstrukcí, které není úplně vratná do normální průchodnosti. Bronchiální obstrukce se během času zhoršuje a je spojena s abnormální zánětlivou odpovědí plic na škodlivé částice a plyny. CHOPN vyvolává kašel, často s expektorací (vykašláváním) vazkého sputa (chrchle), pískání na hrudi při dýchání, dušnost a další příznaky. K chronické obstrukční plicní nemoci vedou dvě onemocnění, které se u většiny nemocných vzájemně kombinují. Je to rozedma plicní a chronická bronchitida. Hlavní příčinou CHOPN je kouření cigaret. Většina nemocných s CHOPN má jak emfyzém, tak chronickou bronchitidu. Proto byl zaveden termín chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN).

CHOPN – komplikace. CHOPN je celkové onemocnění, které je doprovázeno řadou mimoplicních komplikací. Jde např. o hubnutí nebo oslabení svalové síly. Nemocní s CHOPN mají také zvýšené riziko vzniku infarktu myokardu, anginy pectoris, osteoporózy, respiračních infekcí, kostních zlomenin, psychických depresí, cukrovky, poruch spánku, chidokrevnosti a glaukomu. CHOPN může současně zvýšit riziko vzniku rakoviny plic.

CHOPN – vývoj onemocnění. CHOPN se vyvíjí pozvolna. Obtíže se postupně zhoršují a mohou omezit schopnost vykonávat běžné aktivity. Těžký stupeň CHOPN může bránit v běžných denních činnostech jako je chůze, vaření a péče o sebe.

CHOPN – prognóza. CHOPN je dosud nevyléčitelné onemocnění. Neexistují léky, které by dokázaly zastavit poškozování průdušek a plic. Přesto léčba a změna životního stylu mohou přispět k tomu, že se pacient cítí lépe, zůstane více aktivní a zpomalí se postup onemocnění.

CHOPN – příčiny. Devadesát procent nemocných s CHOPN bylo nebo je kuřáky cigaret. *Kouření dýmky nebo doutníků též způsobuje CHOPN, zvláště, když je kouř vdechován do plic. Pasivní kouření, tedy vdechování kouře vzniklého při kouření jinou osobou, též dráždí plíce a přispívá ke vzniku CHOPN. Rovněž dýchání znečištěného vzduchu, chemických látek či prachu ze zevního nebo pracovního prostředí může přispívat ke vzniku CHOPN.
Vysoké riziko těžké formy CHOPN hrozí u jedinců s nedostatkem *alfa1 antitrypsinu (AAT), obzvláště pokud lidé s touto poruchou kouří.

CHOPN – závažnost. V České republice se odhaduje, že CHOPN má asi 800 000 obyvatel. Toto onemocnění je v úmrtnosti z respiračních onemocnění na 3.místě. Každoročně zemře na CHOPN v ČR asi 2000 nemocných.

Idiosynkrasie - zvláštní druh nesnášenlivosti, převážně léků nebo potravin. Jde o neobvyklou reakci, která nesouvisí s farmakologickým účinkem léku ani s imunitními mechanismy. Může jít i o reakci na potraviny nealergického původu.

Inhalace – vdechování.

Intolerance (nesnášenlivost). Pojem, používaný zejména u reakcí na potraviny nebo jejich složky. Nenáleží mezi reakce toxické ani alergické. Podle zaběhaného smyslu nemusí, ale mohou být imunitního původu. Nejčastějšími je intolerance kravského méka jako *intolerance laktózy. Velmi významná je intolerance lepku (*celiakie). Viz též *alergické a jim podobné reakce.

Intolerance laktózy - nesnášenlivost mléčného cukru, způsobená nedostatkem enzymu, který laktózu tráví (laktázy). Jde o běžnou poruchu, která bývá často mylně považována za alergii na kravské mléko.

Indikace farmakoterapie (léčby léky). Každé užívání léků by mělo splňovat určité racionální důvody. Tyto důvody bývají často formulovány njějakým zásadním mezinárodním doporučením, vzniklým domluvou odborníků (konsensem).

Kašel - obraný reflex, sloužící ke zbavování se závadného obsahu dýchacích cest. Je podněcován nejrůznějšími látkami ve formě dráždivých částeček pevné či kapalné substance, plynů, infekce, hlenu, nádoru nebo dalšími důvodů.

Kašel – vyšetření. Prakticky každý, delší dobu kašlající jedinec by měl být vyšetřen rentgenem. Důležité je také spirometrické vyšetření ke stanovení funkcí plic. Nebezpečí z opoždění stanovení správné diagnózy je příliš veliké a může být pro pacienta se zhoubným nádorovým bujením osudné.

Kouření a CHOPN. Devadesát procent nemocných s CHOPN bylo nebo je kuřáky cigaret. Kouření dýmky nebo doutníků též způsobuje CHOPN, zvláště, když je kouř inhalován ( „šlukován“). Pasivní kouření, tedy vdechování kouře vzniklého při kouření jinou osobou, též dráždí plíce a přispívá ke vzniku CHOPN. Nedávno bylo prokázáno, že pasivní kouření po dobu alespoň 40hodin týdně během 5 let zvyšuje riziko vzniku CHOPN o 48%.

Laboratorní vyšetření imunity – viz imunita – laboratorní vyšetření.

Laboratorní vyšetření alergie - viz alergie – laboratorní vyšetření.

Kožní testy s alergeny vypovídají o senzitisaci imunitního systému, nikoli o alergickém onemocnění. Provádí se jemnými vpichy alergenů do kůže. Poskytují podobnou, ale ne stejnou informaci o senzitisaci jako laboratorní vyšetření specifických protilátek třídy IgE.